Ruská modrá kočka

27. dubna 2015  |  Lenka Novotná  |  25 389x / 4x

Povahové vlastnosti Ruské modré kočky

Ruské modré kočky se vyznačují oddaností svému majiteli a radostí z jeho společnosti. Jsou dobrými společnicemi pro svou "řečnost", která ale není hlasitá.

Naše kočky se velice rády mazlí, v klidu zvládají i hlasité projevy našich dětí a mazlí se dokonce i se psem.

Ruské kočičky mají dobrou intuici, jsou inteligentní, naučí se např. otevírat dveře, či rozsvítit světlo a chodit na vodítku. Z našich koček otevírá dveře pouze jedna. Tyto kočky bez problému vychovávají svoje mláďata a výjimkou nejsou vrhy o šesti koťatech.

Historie plemene Ruská modrá

Za kolébku ruských modrých můžeme považovat oblast ruského přístavu Archangelsk (od toho původní název archangelská kočka).

Asi před 200 lety byly objeveny krátkosrsté modré kočky se štíhlou stavbou těla nedaleko Archangelsku (ruský přístav na pobřeží Bílého moře). Několik těchto koček si s sebou odvezli britští mořeplavci a vystavovali je ve Velké Britanii pod názvem archangelská kočka.

Jednou z prvních majitelek ruských modrých koček byla Angličanka paní C. Carem-Cox. Po roce 1889 již vlastnila více modrých koček většinou neznámého, nebo v každém případě neruského původu. Po roce 1893 zakoupila několikrát modré kočky dovezené z Archangelsku, například kočičky Lingpopo a Olgu a kocoura Moscow. Olga byla matkou Bayarda, jednoho z nejznámějších zástupců modré ruské kočky z počátku chovu, který se narodil v roce 1898. Jeho otcem byl King Vladimir, jehož jméno sice naznačuje, že by tento kocour mohl také pocházet z Ruska, ale jisté to není. V období kolem roku 1900 totiž nebyla ruská modrá kočka klasifikována jako zvláštní plemeno. Všechny krátkosrsté modré kočky se spolu navzájem běžně křížily a každý měl svůj vlastní názor na to, jak by tyto kočky měly vypadat. Teprve v roce 1912 byla ve Velké Británii zřízena samostatná kategorie pro zahraniční plemena a ruské krátkosrsté plemeno se začalo chovat více méně čisté. V té době však nemělo ještě své dnešní jméno - důvodem byla ruská revoluce, která neměla ve Velké Britanii právě dobrý ohlas. Do roku 1939 tak bylo toto plemeno známo pod jménem "Blue Foreign", jež mělo naznačovat, že se jedná o zahraniční, avšak nikoli východní plemeno koček.

Druhá světová válka situaci ještě zhoršila. Po válce bylo tak málo typově čistých ruských modrých koček, že začal hrozit problém příbuzenské plemenitby a chovatelé byli nuceni "půjčovat" si geny od ostatních plemen. V té době byly proto několikrát přikříženy siamské kočky s modrými odznaky. Tím bylo zajištěno rozšíření genové výbavy a tedy i větší vitalita, zároveň však bylo do plemene vneseno nežádoucí zbarvení s barevnými odznaky, s nímž se chovatelé kvůli recesivní dědičnosti této vlastnosti potýkají občas dodnes. Přikřížením siamské kočky však ruská modrá kočka současně zeštíhlela a získala elegantnější stavbu těla, než jakou měla původně. V 60. letech se tomuto postupu vzepřela skupina chovatelů, kteří se společně pokusili odchovat "starý" typ ruské kočky, což se jim také skutečně podařilo.

Chov ruské modré kočky však není výlučně britskou záležitostí. Také ve Skandinávii, zejména ve Švédsku, se ruské modré kočky chovaly již dlouhou dobu a chovatelé se zasazovali o udržení tohoto ruského krátkosrstého plemene. První ruské modré kočky registrované u CFA ve Spojených státech amerických pocházejí z roku 1949 a je známo, že do USA bylo toto plemeno dovezeno již několik desítek let předtím. Přesto získalo ve Spojených státech amerických oficiální status šampióna teprve v roce 1964.

V současné době je ruská modrá kočka známým plemenem ve všech zemích, kde se kočky chovají. Okruh jejich příznivců sice není příliš velký, zato je však stálý. Milovníci ruské modré kočky se snaží o udržení plemene, kde je to možné i o jeho vylepšení. V omezené míře se nyní chovají i ruské bílé a černé kočky.

Vzhled

Ruská modrá kočka patří mezi krátkosrstá plemena koček. Od všech ostatních plemen koček se liší především dvojitou krátkou srstí jemné stříbrné barvy - tmavá už nevyhovuje přijaté koncepci FIFé - ani při sebepečlivějším pročesávání se hřebenem nedostanete až na kůži, v případě promočení nasaje všechnu vodu vrchní srst, ta spodní a bělounká pokožka zůstavají zcela suché.

Tito čtyřnožci jsou spíše drobní, zpravidla ani po kastraci kočky nepřevyšují hmotnost 4 kg a kocouři 5,5 kg. Končetiny bývají štíhlé a dlouhé, drobné tlapičky mívají oválný tvar, špičatá ouška ještě násobí své kouzlo krátkými štětinkami, čímž tento archangelský lev připomíná rysa, oči mají mít sytě zelenou barvu a neorientální vzhled.

Sdílejte!  |  O sdílení

Ludmila Vostrá  17. března 2020 20:36

Mně nejvíc ze všech plemen i nešlechtěných čičinek připomínají tyto modré ruské kočky - kočky malované na egyptských nástěnných malbách! A to proto, že mají ve skutečnosti nejdelší krčky, jako to mají kočky na všech egyptských malbách i reliéfech! Jsou to další sladké micinky!