Udělala to!!!

Opravdu to udělala! Věřili byste tomu? Myslel jsem si, že jen tak vyhrožuje, ale ne! V sobotu večer se moje noční můra stala další skutečností! Nejdřív mě pod záminkou mňaminky (a na to já zase slyším!) vylákala z proutěné kukaně, ve které jsem si tak hezky spinkal. Vyndala z ní mojí deku, tu položila vedle na zem a kukaň vzala s sebou někam pryč. Odešly i s malou dvounožkou. Začal jsem tušit něco nekalého, tohle nebylo jen tak. Spočítal jsem spolu-kočkouše, Kulička i Méďa zůstali se mnou doma. Tak co se to děje? Na co potřebuje kukaň, když nás tu nechala?
Pak jsem se tím přestal trápit a šel jsem zase spát. Probudil mě zvuk klíčů v zámku. Tak jsme jako smečka vyrazili kouknout, jestli třeba náhodou nenesou nějakou dobrůtku, nebo jestli by se nedalo pláchnout na chodbu. Dobrůtku nenesly. Místo toho zase nějaký divný cizí čmuch a zavřená kukaň v její ruce! Jakože další vetřelec? Třetí vetřelec do MÉHO teritoria? Fakt se zbláznila! Sotva jsme se sžili s Kuličkou a Méďou, už je tu další chlupáč?
Očmuchávali jsme tu kukaň, obcházeli kolem dokola a nevonělo to zase až tak špatně. Ale stejně! Přeci jí to musíme dát náležitě sežrat, ne? Já jsem se teda držel statečně, prý jsem překvapil, protože když to chlupaté vyčouhlé vylezlo ven, očumáčkoval jsem to! Méďa se taky choval docela slušně, nejvíc si udržovala odstup Kulička. Ta pak dokonce vrčela, ale jinak se to obešlo bez větších a hlasitých projevů.
Takže už ho tu 3 dny máme. Je to zrzavej kocouř – tak bych to nazval já. Ale prý je to nějak nóbl! Modrá krev či co! Prý né zrzavej, ale červenej. Pche! Červená vypadá jinak, ale když tomu tak chtějí říkat, hádat se nebudu. Taky je to prý nějakej papírovej mejňák. No nevim, ale papírovej fakt není, je normálně chlupatej. A říkají mu Ajdík. Divný jméno. Celým jménem je prý Aiden of Sudden Blazing, a prej bude taky mít svojí stránku ve Zlaté knize, až mu jí schválí. Zatím toho o něm moc nevíme, pořád se obcházíme obloukem, ale je pravda, že odstupy postupně zmenšujeme. Trochu provokuje, chtěl by si hrát, ale trochu se nás bojí, tak se spíš tak oťukáváme. Předevčírem jsem na něj musel výstražně zavrčet, protože ten drzoun zrzoun mi chtěl strkat čumák do mojí misky, zrovna když jsem večeřel! Má svojí, tak ať mi neleze do mojí, no né? Teda, když mi z ní žere, když u toho nejsem, tak mi to nevadí. Já mu přece taky chodím na jeho granule, ale nemůže si myslet, že mě bude vyrušovat při jídle, nebo že ho tam pustím a budu na něj hladově koukat!
Ale s dvounožkou nemluvím. Teda, tak na oko, aby si jako uvědomila, že takhle by to dál nešlo. Takže se nechodím mazlit, ale na krmení dravé zvěře se zase rád a ochotně přiženu. Nějakou tou mňaminkou z ruky taky nepohrdnu, ale při pokusu o podrbání mého kožíšku hrdě odcházím. Kulička se mnou drží basu. I když se my dva zatím moc nekámošíme, v tomhle jsme zajedno. Taky se nechodí mazlit. Ale bojím se, že jí to nevydrží, stejně tak jako mně. Tak já si jdu schrupnout, než bude čas na jídlo nebo na hraní.
Zase se vám ozvu, jak to u nás pokračuje.
Mňouk
Váš Snížek

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama